Pečujete o blízkého doma? Pomoci může i dula pro umírající
Daniela Kociánová
Většina z nás má slovo dula spojené s počátkem života a radostným očekáváním. Existují však i duly, které nás provázejí na opačném břehu. O tom, že doprovázení v závěru života nemusí být jen o smutku, ale především o důstojnosti, klidu a hluboké lidskosti, jsme si povídali s Markétou Taufer Wernerovou, kterou si MAS Frýdlantsko-Beskydy přizvala ke spolupráci a v červnu budete mít možnost se s ní setkat na besedě s příznačným názvem: „O životě na konci“.
Kdo je dula pro umírající a co si pod touto rolí může představit člověk, který o ní slyší úplně poprvé?
Pokud máte představu, co dělá dula pro páry v období příprav na porod, během samotného porodu a po něm, pak stačí tuto představu jenom překlopit na období konce života. Dula je průvodkyně obdobím, kdy člověk přechází do zcela nové životní role - role pečujícího. Dula pro umírající pomáhá v celé situaci se zorientovat s ohledem na zcela konkrétní přání, potřeby a okolnosti pečujícího i umírajícího. Stojí při Vás po celou dobu, kdy tímto obdobím procházíte.
Co Vás osobně k této práci přivedlo?
Osobní zkušenosti. Už během studií jsem pracovala jako ošetřovatelka v domově Sue Ryder a dodnes to vnímám jako jednu z nejhlubších pracovních zkušeností. Uvědomila jsem si, jak velký význam mají drobnosti – úsměv, laskavost, pozornost. Právě tyto “maličkosti” ovlivní, jak člověk prožije svůj poslední den. Naplňovalo mě zažehovat jiskřičky humoru a něhy v těch pomalu vyhasínajících očích. Doma jsme dochovali moji prababičku a krátce na to i dědu. Jsem nesmírně vděčná, že jsem u nich mohla být, když odcházeli, i za to, jak jsme jako rodina v péči spolupracovali a že součástí toho byli i moji synové. V práci porodní duly jsem se opakovaně setkala se ztrátami, při kterých jsem rodiny přirozeně provázela, protože už jsem byla průvodcem, kterého si pro toto období vybrali. Když jsem poprvé slyšela o dule pro umírající, došlo mi, že už jí jsem. Vydala jsem se na kurz „K smrti dobrou cestu“ a dala vědět, že takovou službu nabízím.
V čem se Vaše role liší od práce pracovníků hospice a pracovníků v sociálních službách a v čem se naopak můžete doplňovat?
Moje role je jiná – nejsem zdravotník ani sociální pracovník. Jejich odborná péče je nezastupitelná, já ji pouze doplňuji a podporuji. Přináším něco navíc: trpělivost, pozornost a prostor pro individuální potřeby rodiny. Pomáhám jim zorientovat se, ptát se, najít to “pravé pro ně” v celé situaci a rozhodnout se, jak budou postupovat.
Jak může dula pomoci rodině, která pečuje o blízkého doma? Jak konkrétně vypadá Vaše podpora v běžném dni?
Pomáhám rodinám, aby péče doma pro ně byla reálná – a dlouhodobě únosná. Společně hledáme, jak péči zorganizovat, jaké služby využít a kde si říct o pomoc. Podporuji pečující v jejich rozhodnutích a jsem s nimi i v nejtěžších chvílích. Věřím, že možnost zemřít doma je nejen hluboké přání každého z nás, ale i naše bytostné právo a snažím se pomoci, aby to bylo skutečně možné.
Je Vaše pomoc spíše o psychické podpoře, nebo pomáháte i s praktickými věcmi, jako je administrativa, plánování rozloučení nebo uspořádání věcí v domácnosti?
Obojí. Jsem tady pro ně, kdykoli se ocitají na prahu svých sil, potřebují vyslechnout a podpořit. Zároveň pomáhám i prakticky – předávám kontakty, pomáhám s organizací péče nebo plánováním dalších kroků. Každá spolupráce je jiná. Přizpůsobuji ji konkrétní rodině a její situaci.
Kdy je ten správný čas Vás kontaktovat?
Kdykoli pocítíte, že na to nechcete být sami. I jedno setkání může přinést úlevu a pomoci najít směr.
Co bývá pro rodiny v okamžiku, kdy se blíží odchod blízkého, nejtěžší?
Často je to vyčerpání a pocit bezmoci. Už nemůžeme „věci spravit“, ale můžeme zůstat přítomní. Přijmout realitu a najít v ní pevnou půdu pod nohama, na to vetšinou člověk sám nestačí. Pro někoho je těžká komunikace s blízkým, pro jiného s rodinou nebo se zdravotníky a úředníky.
Smrt v rodině je těžká pro dospělé, ale co děti? Pomáháte rodičům najít slova, jak o odcházení mluvit s těmi nejmenšími?
Myslím, že je to přesně naopak. Děti učí nás, jak v tomto období přirozeně a otevřeně komunikovat. Snažím se rodiny podporovat v tom, aby děti od tématu umírání a smrti neizolovaly, ale citlivě je do tohoto období zapojily.
Co Vás na této práci nejvíce naplňuje?
To, že vidím, jak moc je potřebná. Každý z nás by v koutku duše chtěl, aby v takovém období při nás stál někdo, kdo má nadhled, dobře se v situaci orientuje, na koho je možné se obrátit a o koho je možné se opřít. A právě to jako dula pro umírající dělám.
Kde se mohou lidé o Vašich službách dozvědět více?
