Jakou roli hraje výživa v životě pečujících?

Vyvážená strava, dostatek energie a péče o vlastní zdraví jsou pro pečující stejně důležité jako péče, kterou věnují svým blízkým. Proto jsme v rámci projektu „Nejste na to sami - podporujeme pečující v Beskydech“ navázali spolupráci s výživovou poradkyní Ing. Lucií Gajdošíkovou. V rozhovoru se dozvíte, jak může správná výživa podpořit zdraví pečujících i osob, o které se starají, na co si dát pozor a jaké jednoduché kroky mohou pomoci v každodenní péči.

Na úvod se prosím představte našim čtenářům. Co Vás přivedlo k výživovému poradenství a na jaké klienty se ve své praxi nejčastěji zaměřujete?

Ve zdravotnictví a práci s lidmi se pohybuji už třicet let a za tu dobu jsem si mnohokrát ověřila, jak velký vliv má výživa na zdraví, průběh nemoci, rekonvalescenci i na to, jak se člověk každý den cítí. Výživa pro mě proto nikdy nebyla jen otázkou hmotnosti nebo počítání kalorií. Je to jedna ze základních součástí péče o člověka. Své dlouholeté praktické zkušenosti jsem postupně doplnila dalším odborným vzděláním a studiem nutriční terapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Ve své práci se setkávám s různými klienty, kteří chtějí upravit hmotnost nebo zlepšit své stravovací návyky, ale také s dětmi, seniory a lidmi, kteří řeší konkrétní onemocnění nebo se vracejí do běžného života po nemoci. Čím déle tuto práci dělám, tím více jsem přesvědčená, že neexistuje jeden ideální jídelníček pro všechny. Doporučení musí respektovat zdravotní stav, věk, možnosti rodiny, denní režim i to, co je člověk skutečně schopen dlouhodobě zvládnout. Právě v tom vidím smysl nutriční terapie, hledat odborně správnou, ale současně reálnou cestu pro konkrétního člověka.

V našem projektu jste již vedla dva semináře pro pečující. První byl zaměřen na individuální diagnostiku těla a druhý na zásady zdravého stravování. Jak jste tuto spolupráci vnímala a co Vás na pečujících nejvíce zaujalo?

Tato setkání pro mě byla velmi příjemná a obohacující. Na pečujících oceňuji obrovskou zodpovědnost a nasazení, s nimiž se starají o své blízké. Často zvládají léky, kontroly, hygienu, dopravu, nákupy i přípravu jídla, zatímco své vlastní potřeby odsouvají stranou. Lidé v takové situaci nepotřebují další seznam zákazů a příkazů, ale několik srozumitelných kroků, které lze zvládnout i v náročném dni. Proto zdůrazňuji, že zdravá výživa nemusí být dokonalá. I pravidelné pití, nevynechávání jídla nebo připravená plnohodnotná svačina mohou být velkým posunem.

Pečující často věnují všechen svůj čas a energii svým blízkým. Jaké chyby ve stravování nebo péči o vlastní zdraví se u nich podle Vašich zkušeností objevují nejčastěji a co by jim mohlo pomoci?

Slovo „chyby“ bych nepoužila, protože často nejde o neznalost, ale o důsledek dlouhodobého přetížení. Pečující celý den řeší potřeby druhého, své jídlo odkládají, fungují na kávě a večer dohánějí hlad. Často jim chybí také tekutiny, spánek a chvíle odpočinku. Pomáhá hlavně vše zjednodušit. Není nutné mít pět dokonale sestavených jídel, důležité je během dne se najíst, zařadit zdroj bílkovin, ovoce nebo zeleninu a nezapomínat pít. Praktické je mít doma vejce, jogurt či tvaroh, sýr, pečivo, rybu, luštěniny, mraženou zeleninu nebo domácí porci jídla, kterou si při vaření připravíme navíc a zamrazíme. A hlavně péče o vlastní zdraví není sobectví. Pečující potřebuje sílu, aby mohl být dlouhodobě oporou druhému.

Nyní se zaměřme na osoby, o které pečují. S jakými problémy v oblasti výživy se u seniorů nebo dlouhodobě nemocných lidí setkáváte nejčastěji?

Velmi často se setkávám s tím, že člověk postupně jí méně, aniž by si toho okolí hned všimlo. Může za tím být nechutenství, únava, bolest, změny chuti a čichu, problémy se zuby, horší polykání, zácpa, léky nebo samotné onemocnění. U seniorů je velkým tématem také úbytek svalové hmoty a síly. Člověk může ztrácet svaly i tehdy, když jeho hmotnost na první pohled nevypadá nízká. Dokonce i člověk s nadváhou může být současně v riziku malnutrice a mít výrazně oslabenou svalovou hmotu. Proto je důležité nesledovat jen číslo na váze, ale také změny v chuti k jídlu, velikosti porcí, síle, chůzi, soběstačnosti a celkové kondici. Nechtěný úbytek hmotnosti bych u seniora nikdy automaticky nepovažovala za běžnou součást stárnutí. Může být prvním signálem, že tělo nedostává dostatek energie a bílkovin nebo že se mění zdravotní stav. Dalšími častými problémy jsou nedostatečný příjem tekutin a poruchy polykání. Ty mohou vést nejen k nedostatečné výživě a dehydrataci, ale také ke komplikacím, pokud potrava nebo tekutina proniká do dýchacích cest. Proto je dobré tyto změny zachytit včas a nečekat až na výrazné zhoršení.

Mnoho pečujících řeší nechutenství, malý příjem potravy nebo potíže s polykáním. Jak mohou poznat, že už nejde jen o přechodný problém, ale o situaci, která může ohrozit zdraví jejich blízkého?

Jednodenní nechutenství při viróze je něco jiného než stav, kdy člověk několik dnů nebo týdnů jí výrazně méně než dříve. Varovným signálem je nechtěné hubnutí, volnější oblečení, úbytek síly, větší únava, zhoršení chůze nebo soběstačnosti. Pozornost si zaslouží také to, když člověk pravidelně nechává většinu jídla na talíři, snězení porce mu trvá neobvykle dlouho nebo se některým potravinám vyhýbá, protože se mu špatně koušou či polykají. Při poruchách polykání se může objevit kašel nebo zakuckávání při jídle a pití, změna hlasu po napití, zbytky potravy v ústech nebo opakované infekce dýchacích cest. Je však důležité vědět, že problém s polykáním nemusí být vždy nápadný ani spojený s kašlem. Pokud člověk rychle hubne, téměř nejí či nepije, opakovaně se dusí, výrazně slábne nebo se jeho stav zhoršuje, je potřeba kontaktovat lékaře. Čím dříve se příčina zachytí, tím větší je šance předejít dalšímu oslabení.

Existují jednoduché způsoby, jak podpořit příjem potravy u člověka, který jí málo nebo má potíže s polykáním? Na co by měli pečující myslet při přípravě jídel?

Pokud člověk jí málo, většinou nepomáhá nutit ho do velkých porcí. Lépe fungují menší porce častěji, oblíbená jídla a využití doby, kdy má největší chuť k jídlu. U malé porce je důležité zvýšit její výživovou hodnotu, například tvarohem, jogurtem, sýrem, vejcem, sušeným mlékem nebo kvalitním olejem. Někdy může lékař či nutriční terapeut doporučit také speciální výživu k popíjení, sipping. U potíží s polykáním je potřeba opatrnost. Neexistuje jedna univerzální dieta a není správné automaticky všechno mixovat nebo zahušťovat tekutiny. Konzistence jídla i nápojů musí odpovídat konkrétnímu problému. Člověk by měl při jídle sedět vzpřímeně, jíst v klidu, po malých soustech a nespěchat. Pomoci může také příjemné prostředí a společnost, protože jídlo by nemělo být každodenním bojem.

Jak důležitý je u seniorů a nemocných lidí pitný režim? Máte nějaké praktické tipy, jak podpořit dostatečný příjem tekutin?

Pitný režim je u seniorů velmi důležitý, protože s věkem se může snižovat pocit žízně. Nedostatek tekutin se pak může projevit únavou, závratěmi, zácpou, tmavší močí, zhoršenou pozorností nebo zmateností. Proto je dobré nespoléhat jen na otázku „Máš žízeň?“, ale pití během dne pravidelně nabízet a mít nápoj stále na dosah. Pomáhá spojit pití s běžnými činnostmi, například s léky, jídlem nebo oblíbeným pořadem. Tekutiny nemusí být jen voda, počítají se také čaje, polévky či mléčné nápoje. Potřeba tekutin je však individuální a u některých onemocnění může být omezena lékařem.

Pokud byste měla doporučit tři jednoduché zásady, které mohou pečující zavést doma hned, aby podpořili zdraví své i svých blízkých, jaké by to byly?

První zásada je všímat si změn v čase, zda člověk postupně méně jí a pije, hubne, slábne, hůře chodí nebo ztrácí soběstačnost. Právě vývoj během několika dnů či týdnů často řekne více než jeden špatný oběd nebo jediná hodnota na váze. Druhá zásada je využít každé jídlo jako příležitost dodat tělu energii a bílkoviny. Nemusí jít o složité jídlo, důležité je, aby bylo výživné a člověk ho skutečně snědl. A třetí zásada, nezapomínat ani na pečujícího. Pravidelně se najíst, napít, chvíli si odpočinout nebo si říct o pomoc nejsou maličkosti. Pečující potřebuje sílu, aby mohl být dlouhodobě oporou druhému.

Naše spolupráce bude pokračovat i v dalších seminářích. Na jaká témata se mohou účastníci těšit a co byste jim chtěla předat?

Ráda bych navázala na témata, která pečující skutečně řeší v každodenním životě, například jak včas poznat riziko podvýživy a dehydratace, co dělat při nechutenství, zácpě nebo potížích s polykáním, jak zvýšit výživovou hodnotu malé porce a kdy už je vhodné požádat o odbornou pomoc. Prostor bych chtěla věnovat také stravě při častých chronických onemocněních. Semináře bych chtěla zachovat co nejpraktičtější, aby si lidé odnesli konkrétní postupy, které mohou druhý den doma použít. Ráda bych dál připomínala i zdraví samotných pečujících, protože na ně se v péči velmi snadno zapomíná.

Dlouhodobě se zabýváte také tématem dlouhověkosti. Kdy má podle Vás smysl začít vytvářet základy zdravého a dlouhého života?

Ano, toto téma mě fascinuje, protože dlouhověkost není dána jedním správným návykem, ale souborem každodenních faktorů a životních podmínek, které se během života navzájem ovlivňují. Smysl má začít v každém věku, ale ty nejpevnější základy dáváme dětem my rodiče. Ukazujeme jim, co, jak a kdy jíst, vedeme je k pohybu a svým příkladem jim předáváme, že péče o zdraví je přirozenou součástí života. Právě proto se velká část mé práce zaměřuje na děti a prevenci civilizačních onemocnění. Vedle genetické výbavy jsou totiž návyky, které si dítě odnese z rodiny, jedním z nejdůležitějších základů jeho budoucího zdraví.

Na závěr, jaké poselství byste chtěla vzkázat všem pečujícím, kteří se každý den starají o své blízké?

Především bych jim chtěla říct, že jejich péče má obrovskou hodnotu. Nemusí být každý den všechno dokonalé ani nemusí všechno zvládat sami. Často rozhodují malé věci, nabídnout sklenici vody, připravit výživnější porci, všimnout si, že blízký začíná hubnout či slábnout, a včas si říct o pomoc. Stejně důležité je nezapomínat na sebe. Péče o vlastní zdraví není sobectví, ale podmínka, aby člověk mohl být dlouhodobě oporou tomu, koho má rád.